Pokolikáté už ODS bombasticky a „altruisticky“ mobilizuje před volbami, tentokrát senátními a krajskými letos na podzim? Nejnovější mobilizace, již by se dalo nazvat Řecko II, je však „falešná a prázdná“ jako ten topol v alejích. Navíc po takových volbách v nich bývá dost často nakáleno.
Státní dluh, jímž ODS strašila před parlamentními volbami v roce 2010, takzvaná mobilizace Řecko I, by proti sociálním demokratům nepoužil jen úplný hlupák. Ti totiž ve své kampani rozhazovali veřejné prostředky podle vzoru tehdejšího řeckého premiéra Jorgose Papandrea. Řecká finta ODS by byla dobrá, kdyby nebyla falešná a nenásledovala po ní vláda, jež se řídí taktikou pokus omyl.
Zkouší, co všechno jí projde, nemá koncepci, odvolává ranní rozhodnutí ministra téhož dne večer a sazby DPH stanovuje, jak se jí právě hodí. Jednou je zdůvodňuje nutným doplňováním důchodového účtu, jindy mezinárodní finanční krizí či sanací nezodpovědného státního dluhu. Z důchodce považovaného nejdříve za altruistický objekt se stal později živý štít a nakonec bezbranný kandidát na oškubávání.
Velký dluh české demokracie
Nesystémový byl od ODS již experiment s rovnou daní a se „zastropováním“ zdrojů v důchodovém a zdravotním pojištění. Nyní sice od svých nezásadových a zmatečných návrhů ustupuje, ale současně mává 30procentním zdaněním příjmů nad sto tisíc korun měsíčně. Přitom ODS astronomický nárůst příjmů této skupiny, jež u státních manažerů celkově dosáhly až několika milionů korun, vytvořila, čímž spustila rozvírání příjmových nůžek obyvatel. ODS je nepoučitelným uskupením vyvolených jedinců zvláštního ražení, jež chce ohromovat svou mocí.
V roce 1996 ODS ve své předvolební kampani deklarovala, že „dokázali, že dokáží“. Na billboardech však nesdělovala, co všechno již dokázali.
První parlamentní volby, v nichž ODS ohromovala, vychloubala se a zastrašovala, se uskutečnily v roce 1996. A byly první, skutečně demokratické v České republice. Ve volbách v roce 1992 totiž volili občané tehdy ještě Československa vedle federálního shromáždění i druhou garnituru do České národní rady – „B“ tým kromě předem připravených a informovaných lidí.
Ti se pak s rozdělením Československa na začátku roku 1993 deklarovali jako „A“ tým prvního, de facto nezvoleného českého parlamentu. Jde o velký dluh české demokracie, na nějž se však často zapomíná a bývá přehlížen. Možná, že jiné než toto provizorní řešení nebylo proveditelné, ale v roce 1993 měly následovat nové a skutečné parlamentní volby.
Mobilizace!
V roce 1996 ODS ve své předvolební kampani deklarovala, že „dokázali, že dokáží“. Na billboardech však nesdělovala, co všechno již dokázali. To ukázal až pád „koaliční“ vlády ODS, KDU-ČSL a ODA o rok později a předčasné volby. Již tehdy ODS použila goebbelsovský slogan „Mobilizace!“ Pokud oklamala mobilizační ročník z roku 1938, otevřela oči nové generaci s dosud cinkajícími klíči v kapse. Možná proto další mobilizace vítězství ODS v parlamentních volbách v roce 1998 ani v roce 2002 nepřinesly.
V parlamentních volbách v roce 2006 nasadila ODS všechny prostředky. A vyhrála v nich i díky takzvané Kubiceho zprávě pro branně-bezpečnostní sněmovní výbor. Ta však byla jednostranná a záměrně ji vynesl novinářům člen výboru chráněný poslaneckou imunitou. ODS následně s vypětím všech sil sestavila vládu s koaličními partnery KDU-ČSL a Stranou zelených.
ODS použila mnoho bombastických sloganů: „špinavé peníze neznáme“, „zhasnout světla na privatizaci“, „útěk před právníky“ či „stát je nejhorší hospodář“
ODS během své historie použila mnoho bombasticky „falešných a prázdných“ sloganů, například „špinavé peníze neznáme“, „zhasnout světla na privatizaci“, „útěk před právníky“, „stát je ten nejhorší hospodář“ či „liberalizace zmodernizuje sociální stát“. A díky nim mají mafie, kmotři a miliardáři hody z obchodu se státem. Mohou si vše dovolit, a proto se chovají bohorovně a okázale.
Nemávat klacky
Před parlamentními volbami v roce 2010 mobilizoval i bývalý předseda ODS Mirek Topolánek. A budiž mu připsáno k dobru, že jako první, než byl přinucen odejít, upozornil na hypertrofovanou stranickou strukturu kmotrů v ODS. Tuto mobilizaci pak dokončil dnešní premiér Petr Nečas se silným propagandistickým důrazem na Řecko. Hořkou pravdou se tehdy blýskl řecky rozhazovačný tehdejší šéf ČSSD Jiří Paroubek: „S pobavením jsem sledoval brífink ODS. Občanská demokracie opět nevystoupila ze svého stínu, nemá program, vaří z vody. Všechno je obecné, prázdné, falešné.“
Mnoha mobilizacemi recyklovaná ODS stále nepůsobí přesvědčivě. Skandály současné koaliční vlády – ODS, TOP 09 a Věci veřejné – nepřestávají čeřit již tak rozbouřenou hladinu vnímání politiky veřejností. ODS nestačilo, že jedna z největších počátečních kauz této vlády byla spojena s tehdejším ministrem životního prostředí a dosud místopředsedou strany Pavlem Drobilem. Ten v prosinci 2010 kvůli aféře na Státním fondu životního prostředí na svou funkci rezignoval. Nahradil ho však stejně nevěrohodný stranický kolega Tomáš Chalupa.
Navzdory skandálnímu odchodu z vlády se však Pavel Drobil cítí být vyvoleným k vyhlašování taktiky „Řecko II“ do kampaně ODS pro krajské a senátní volby. Řeckým klackem by ale dnes nikdo mávat neměl. A dnešní vedení ODS už vůbec žádnými klacky. Pod koberec totiž zametlo příliš mnoho kauz včetně té Drobilovy. Ta nejnovější se týká sice jen pražského „kmotříka“ Romana Janouška, ale z hlediska nemorálnosti je zcela symptomatická.
Pud sebezáchovy
V roce 1989 se ujal v politickém newspeaku pojem „staré struktury“. Je však použitelný na všechna, přibližně 20letá období novodobých českých dějin. Staré struktury dravé bezskrupulózní konjunkturální strany v prvních deseti letech po převratech pronikají do vedení společnosti a zcela zaplňují veřejný prostor. A v následujícím desetiletí jsou obvykle pozvolna pod tlakem vývoje společnosti pracně odstraňované. Staré struktury z padesátých let v šedesátých letech, ze sedmdesátých obdobně v osmdesátých a devadesátých.
Pud sebezáchovy by měl současnému vedení ODS velet přejít od agrese a poukazování na vnějšího nepřítele, jak to dělá přinejmenším od roku 1996, k sebereflexiI po sametové revoluci se „avantgarda“ společnosti zformovala v agresivní stranu a uzurpovala si pro sebe celý stát a jeho majetkové toky. Nyní máme nové „staré“ struktury pro 21. století, jež se zabetonovaly u moci. Pokud však budou nadále klamat lidi a používat moc stejně jako doposud, může být v budoucnu v důsledku velké zkušenosti Čechů s lustračním zákonem vydána jeho novela „po 20 letech“. A zahrnovat dnešní členy nových „starých“ struktur a kvazi demokratických a kmotrovských stran. Z pozic bývalých komunistických okresních, krajských a celostátních tajemníků to tak nemuselo vypadat. Totéž platí pro dnešní kmotry ODS.
Pud sebezáchovy by měl současnému vedení ODS velet přejít od agrese a poukazování na vnějšího nepřítele, jak to dělá přinejmenším od roku 1996, k sebereflexi. Aroganci dnešní rozhořčený volič nadále nesnese. ODS by se měla přestat chovat jako obvykle a s pokorou předstoupit před voliče s novými tvářemi a začít si znovu budovat důvěru českých občanů.
To by se mohlo projevit na výsledcích letošních krajských a senátních voleb. A v parlamentních volbách v roce 2014, pokud nebudou předčasné, by mohla získat víc než deset procent hlasů. V případě jiného postupu, a pokud si kmotři udrží svou moc, by však pro ni mohla být pětiprocentní hranice umožňující vstup do parlamentu nedosažitelnou.